Růže chameleon

Růže chameleon

Růže jsou považovány za královny květin. Většina začínajících zahradníků se jich proto často bojí. Obavy jsou zbytečné, růže se dají pěstovat skoro všude, běžně také v nádobách samostatně nebo v kombinaci s jinými rostlinami. Stačí dodržet pár zásad při jejich sázení. Já kupovala růže od pěstitelů i keře ze supermarketu, rostou a kvetou nakonec všechny:)
Když sázíme růže na podzim, zařízneme jen konce ulámaných a poškozených větévek. Také odstraníme jak výhony zelené, měkké a nezdřevnatělé, tak i příliš tenké výhony, zejména v blízkosti místa štěpování. Na sazenici ponecháváme zpravidla 3 až 5 výhonů nejsilnějších, a jejichž řez na několik málo oček uděláme teprve na jaře. V zásadě se snažíme růže ponechat s co nejvíce výhony a důkladně je před mrazy chránit, aby se první zimu mohly adaptovat na stanovišti.
Při jarním sázení v březnu až dubnu odstraníme nepotřebné výhony a ponechané zkrátíme na počet oček odpovídající síle keře, obvykle jen na 2 – 3 očka. Rostlinám v dobrém stavu se silnými výhony můžeme ponechat i více oček, jsou-li však výhony velmi tenké, raději ponecháme na každém jen po jednom viditelném očku. Také podzimní růže po zimě ořežeme podle stavu výhonů, ty zaschlé a zmrzlé odstraníme až na jaře.
Před výsadbou sazenic odstraníme poškozené kořínky a ostatní zkrátíme zpravidla asi na polovinu. Někdy se doporučuje, zejména při jarním sázení, namočit připravené seříznuté kořeny v řídké kaši z ornice, popř. s přídavkem kravince.
Růže nesázíme nikdy na okraj záhonu, nýbrž nejméně 25 cm od okraje. Nevyplácí se ani šetřit místem při vytyčování stezek mezi růžovými záhony. Mohlo by se stát, že se potom mezi ně vůbec nedostaneme. V hustém porostu mohou špatně větrat a být více náchylné k padlí a jiným chorobám.
K přesnému a pohodlnému rozměření pozemku poslouží delší laťka, na které vyznačíme pravidelné vzdálenosti, zvolené pro spon sazenic. Podle značek pak vyhloubíme jamky k sázení asi o průměru 20-40 cm a také přibližně stejně hluboké, řídíme se druhem a velikostí růžového keře. Platí, že čím menší odrůda, tím menší jamka, popínavé vzrůstné keře mají i velký kořenový systém. Na dno navršíme kopeček kompostové zeminy – chlévský hnůj, ani průmyslová hnojiva pod kořeny nepatří! Přesazení ze školky do zahrady je pro růži těžkým chirurgickým zásahem a jako nesmíme dát pacientu po operaci hned tučné sousto, tak ani nově vysazená rostlina nesmí dostat přemíru živin. Nejvýše je možno do zeminy přimíchat trochu zásobního fosforečného hnojiva; užitečná je zvolna působící kostní moučka. Teprve v příštím roce začínáme s pravidelným přihnojováním.
Laťku položíme přes jamku v úrovni povrchu záhonu a sazenici růže, vloženou do jamky, přidržujeme tak vysoko, aby místo štěpování na jejím kořenovém krčku bylo asi 5 cm pod povrchem půdy. Kořeny rozložíme volně bez násilí tak, aby směřovaly dolů, a prosypeme je zeminou promíchanou s dobře rozloženým kompostem. Sazenicí mírně zatřeseme, aby se zaplnily případné dutiny. Dáváme pozor, aby kořeny nebyly někde uloženy v ostrých ohybech, neboť v takových místech nadměrně vznikají plané výhony, tzv. vlky, které dovedou později nepříjemně potrápit. Dostaneme-li však dobrou, zdravou sazenici, které na množitelském poli něco bránilo v přímém růstu, takže má kořeny trochu ke straně, není to na závadu, vyroste z ní pěkný keř, ale jamku musíme přizpůsobit tvaru kořenů, a nikoliv kořeny násilně ohýbat.
Po naplnění jamky asi do tří čtvrtin důkladně stlačíme kyprou zeminu, aby přilehla ke kořenům, a sazenici vydatně zalijeme. Důkladná zálivka je zvlášť důležitá při výsadbě na jaře. Až po úplném vsáknutí vody teprve zeminu doplníme, jinak se utvoří kaše, která po ztvrdnutí dusí růži. Potom nakopčíme ornici do výše nejméně 20 cm a před příchodem mrazů nakopčení ještě zvýšíme. Na jaře zasazené růže chráníme před účinky slunce a vysušujících větrů přihrnutou a nakopčenou zeminou, popřípadě ještě stíníme větvemi chvojí. Za suchého počasí zaléváme růže každých 5 – 6 dnů. Po uplynutí asi tří týdnů můžeme navršenou zeminu odstranit, často však pod krytem jsou již narašena očka a bělavé měkké výhonky, které jsou bezprostředně po odkrytí velmi citlivé na slunce, prudký vítr i náhlý noční mrazík. Proto přikopčenou zeminu odhrnuje opatrně, nejlépe rukama, a vždy za podmračeného nebo i deštivého dne, kdy zpravidla nehrozí velké noční ochlazení.
Od začátku dubna odkrýváme a podle stejných zásad seřezáváme rovněž růže sázené na podzim.
Uložení místa očkování v hloubce kolem 5 cm pod povrchem půdy je velmi důležité a musíme dbát, aby i po případném sesednutí půdy byla tato hloubka zajištěna u všech růží, jejichž ušlechtilá odrůda je naočkována na kořenovém krčku podnožové růže. Tím už do jisté míry chráníme nejcitlivější místo růžového keře, což může být zvlášť užitečné, zapomeneme-li růže včas na zimu přikrýt. Často se pak stává, že růže pokládaná již za zmrzlou a oželená, vyrazí náhle ušlechtilý výhon ze spícího, sotva znatelného očka až v bezprostřední blízkosti očkování, a tedy pod povrchem půdy. Nesmíme však ani sázet růže přespříliš hluboko, neboť pak se kořeny dusí a trpí hnilobou.
Na přesné hloubce sázení mnoho nezáleží u růží pravokořenných, tj. vypěstovaných ze semen, řízků nebo odnoží (obvykle všechny tzv. botanické růže). Snadno na nich rozeznáme, jak hluboko byly zasazeny ve školce a podle toho se řídíme i při výsadbě v zahradě.
Většina pnoucích růží jeví ochotu tvořit vlastní kořeny na dolní části ušlechtilých výhonů, které přijdou do styku s půdou. Měli bychom tyto výhony co nejvíce šetřit jako záruku stálého přirozeného omlazování, a popřípadě na ně pamatovat již při sázení. Vývin pravokořenných výhonů můžeme usnadnit o něco hlubším sázením pnoucích růží, asi tak hluboko, aby místo štěpování bylo až 10 cm pod povrchem půdy. Mají-li být pnoucí růže vedeny po stěně budovy, nesázíme je nikdy až bezprostředně ke zdi, kde by příliš trpěly suchem, ale zasadíme je ve vzdálenosti asi 50 cm a šikmým položením je přivádíme ke stěně. Po vysazení se i pnoucí růže nakopčí.
Od pnoucích růží žádáme, aby měly hlavně dlouhé výhony, i když jich nebude mnoho. Abychom předešli růstu početných slabých a krátkých výhonů, nově vysazené rostliny na jaře silně seřezáváme. Obrost takto vypěstovaných, silných a dlouhých větví přináší květy až v příštím roce, ale jsou též nové odrůdy pnoucích růží, které rozkvétají již během prvního léta po vysazení.
17.09.2017 09:50:25
katerina.pszcz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one